RECENZE: "MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA V ROKOKU"

Kdo navštívil večer 6. prosince divadlo Rokoko, měl mimořádně šťastný nápad, za který byl odměněn vrchovatou porcí noblesního vtipu a šarmu ve věčně mladých písničkách a scénkách představení s názvem "Koncert v barvách Semaforu". Starší semaforské pamětníky a fandy zde skutečně musel potěšit nadšený výkon mladých herců a muzikantů, kteří své role opravdu skvěle zvládli. Přirozeně vtipný a pohybově vyzrálý projev Dáši Zázvůrkové a její spontánní a muzikální kreace přesně vystihly to, čím evrgrýny Semaforu již desetiletí přitahují a těší posluchače nejméně dvou generací – bylo na ní vidět, jak skvěle zúročila svou zkušenost z Dobře placené procházky na jevišti Národního divadla. Její vystoupení bylo zpestřeno vkusnými pantomimickými momenty (například Dáša a kabát na věšáku), a pokud jste si navíc všimli pohybu jejích očních víček, připomínajících třepetající se motýlí křídla, museli jste být okouzleni. Jejím partnerem byl výborný Petr Macháček, kterého mimo jiné rovněž známe z Dobře placené procházky - zde si z ní také částečně zopakoval roli listonoše. Svým semaforácky vkusným komediálním projevem vytvořil s Dášou Zázvůrkovou opravdu výbornou dvojici. Zazpíval řadu věčně mladých písniček z not a per pánů Suchého a Šlitra, třeba Pramínek vlasů, Nevyplacený blues, Terezu, Motýla a taky velmi krásnou (a náročnou) Nejkrásnější krajinu, která vyniká nejen jedinečně originální šlitrovskou harmonizací, ale také jedněmi z nejkrásnějších zhudebněných milostných veršů, co znám. Představení bylo vynikajícím hudebním zážitkem, na kterém mělo velkou zásluhu také doprovázející Jakub Šafr Trio. Již z názvu kapely vyplývá, že Jakub Šafr je šéf, a to plným právem. Za pianem zaujal nejen strhujícím temperamentem a vynikajícím hudebním citem pro písničky Semaforu, ale také co by nenápadný komediální "přihrávač" herců . Totéž platí pro saxofon a klarinet Rudy Musila, jehož schopnost improvizace a citlivého doprovodu zpěváků byla pro muzikální uši posluchačů a diváků skutečnou lahůdkou. Ty dva výborně doprovázel Petr Pospíšil na kontrabas, díky jehož hudebnímu projevu vyzněl sound kapely vyváženě a dynamicky zdařile. Jejich úloha při tom nebyla tak úplně jednoduchá a občas se museli vyrovnat s mírně odlišným přístupem hudebního pojetí zpěváka - například v "Motýlovi" s Petrem Macháčkem, ale zvládli to bravurně. Na tomto místě považuji za vhodné a žádoucí  udělat Jakubu Šafrovi a jeho kapel(e) (-ám) dobrovolně a z přesvědčení (a bez nároku na honorář !) zaslouženou reklamu. I když – dobré zboží se chválí samo, a kdo poslouchal  jeho (tentokrát) kvartet 12.prosince v Salmovské literární kavárně (s rozšířenou sestavou o zpěvačku Petru Erneyi, skvělého jazzového kytaristu Marka Rejhona a hosta Petra Karena na saxofon), nebo jeho projev s kapelou Jazz Fiedlers 18.prosince v JazzDocku, mohl dojít k přesvědčení, že je tady reklama úplně zbytečná. Přesto na své reklamě trvám – jsme přece v tržní společnosti!

    Od lepších autorů jsem odkoukal, že bývá dobrým zvykem si ponechat to nejlepší nakonec, a to pro mne byly v tomto představení živoucí legendy pan Jiří Suchý a paní Jitka Molavcová. Když říkám legendy, tak tím rozhodně nemyslím někoho, kdo stojí na pomyslném piedestalu s nakřivo nasazeným vavřínovým věncem, protože ani jeden z nich není "bývalý a zasloužilý" – oba jsou současní a plni obdivuhodného elánu a tvůrčí invence. Slovy básníka – kdyby se Jiří Suchý nenarodil, těžko by asi pad‘ do duše českého posluchače a diváka ten svěží příval textů, poezie a divadelních her tak, že se z nich stále radujeme a jeho semaforské písničky zpíváme už několik desetiletí. Stejně tak je tomu u Jiřího Šlitra, ale ten k naší smůle už víc jak 40 let svým kumštem oblažuje nebeské múzy, tedy pokud jsou.

    Hvězdou představení – a nejen ve své věkové kategorii, ale absolutně – byla paní Jitka Molavcová. Kromě svého typického decentně komediálního projevu pojatého s jí vlastní elegancí a noblesou, dokonale ovládá umění, jak navázat okamžitý a bezprostřední kontakt s diváky, takže vám připadá, že si s ní přes rampu přátelsky povídáte. Bez ohledu na věkové rozdíly si na jevišti skvěle rozuměla s ostatními a každá její scénka a písnička byla neopakovatelným zážitkem. Pokud se vám zdá, že to s obdivem k účinkujícím "Koncertu v barvách  Semaforu" trochu přeháním, tak jenom proto, že jste měli tu smůlu, že jste tam nebyli. Opravdu si nepamatuji, že bych v nějakém divadle zažil tak spontánní ovace diváků ve stoje jako po tomto představení, a ani to, že byli diváci po představení účinkujícími pozváni na posezení do divadelní kavárny, se tuším obvykle nestává. Pro mne byl divácký zážitek na tomto představení tím nejlepším dárkem, který jsem kdy na Mikuláše dostal – a to do toho počítám i autíčko na klíček, které mi bylo naděleno, když mi bylo 6 let. Věřte mi – bylo to prostě skvělé.

Autor: Standa Korál